Informovanost

Pro spoustu lidí školou povinných byl tento den bezpochyby hrůzostrašným počátkem neustálého snažení se nepropadnout, avšak já jsem to zas tak  špatně nebrala a rozhodla jsem se, že tento rok si budu opravdu vědomě zvyšovat intelekt. Což by mohlo začít řeba otevřením německých slovíček, ale jak řekl Woody Allen, mozek je nejvíce přeceňovaný orgán, proto to zas nebudu moc přehánět. I když má touha po vědění je opravdu obrovská. Ono se ostatně časem ukáže, jak se svého předsevzetí zhostím. Však nemějte obavy, budete neustále informováni!
Když už jsme u té informovanosti, mám takový pocit, že jsem poslední dobou "přeinformovaná".Jedna má bývalá spolužačka, s níž jsem se nedávno setkala, mi totiž sdělila, že už nesmí do kláštera. Ta furmulace mě poněkud zaskočila a jelikož jsem neměla nejmenší tušení, co tím myslí, musela mi to vysvětlit. Na mou obranu ale musím uvést, že jsme se před tím bavily o škole, a tak by si její slova "už mě nepustí do kláštera"  asi každý vyložil jako, že ji už opravdu nepustí do kláštera, kvůli něčemu, co jim provedla nebo tak. No dobře, mohlo mi to docvaknout, ale upřímně, já v jednom kuse nemyslím jen na TO JEDNO.

Abych vám ještě dovysvětlila mé zaskočení - ještě jí není 15. A navíc se mi posléze svěřila s tím, že její vyvolený již dosáhl osmnácti. Takže se zde už víceméně bavíme o trestném činu. Ale přátelé, utište se, vždyť internet v dnešní době nemá úplně každý, takže se to nemusí nikdo dozvědět, tedy pokud ovšem nebyl někdo v tu chvíli na doslech v okruhu jednoho kilometru, zatímco mi toto své dobrodružství má ubohá kamarádka poněkud hlasitěji sdělovala.
A jelikož byste měli být informováni opravdu o všem, co se se mnou/kolem mě děje, měli byste vědět, že jsem ostříhaná. Ano, stará dobrá Louí se nechala ostříhat. Ale nebojte, svých předlouhých vlasů jsem se nezbavila, jen jsem si je nechala sestříhat. Úchvatné, že? No, musím říci, že mi to docela sluší nebo, lépe řečeno, nevypadám, jak postarší ropucha.
Také bych vás mohla informovat o tom, že jsem v jenom svém deníčku (ano, jedná se o starý dobrý, novinářský Moleskine) objevila přerozkošnou povídku, kerou jsem napsala zřejmě někdy v minulém školním roce. Odhaduji tak, protože tam mám stejný rukopis, jako teď. Takže se prosím pohodlně usaďte a čtěte!
 Byl krásný květnový den. Tedy, byl tak krásný, jak jen může být krásný deštivý den.
Na mou prababičku spadnul strom, což by mělo vést k rodinnému smutku, ale rodina spíše oslavovala. Naše prababička byla totiž velice oblíbená, u nás tedy ne, ale například u...ehm, ...u mrtvol musela být oblíbená velice, ostatně, teď si s nimi užije až až. Prababička byla totiž hygienik,  exekutor, popelář a uklízečka - no prostě pracovala ve velice oblíbných profesích.
Když jsme k ní přijeli, vyptávala se nás, kolik různých druhů plísní známe a kolik jsme jich doposut chytili. Pokaždé jsme ji museli zklamat, nevěděli jsme žádný druh plísně a žádnou jsme nechytli.
...POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ (už mě přestalo bavit přepisování, vím, není to moc ušlechtilá omluva, ale co naplat).