Mám takový nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje. Však víte, co se říká - "To že nejsi paranoidní ještě neznamená, že po tobě nejdou." Ono taky není moc dobrý, sedět před obrovským oknem a toužit po nenápadnosti. Ale znáte to. Člověk přijde ze školy, sedne za stůl a chce mít chvíli soukromí pro nějaké to kresleníčko popřípadě děláníčko domácího úkolu. Pak si ale uvědomí, že stůl jest umístěn před poněkud velkým oknem, pro jehož renovaci nemohl jít několik týdnů na internet. Naštve se, otočí hlavu na jinou stranu, ale v tu chvíli ho kamarádka upozorní, že "schody sjíždí nějakej borec," a vy se nad tou formulací pozastavíte, trošku vystrašíte a otočíte hlavu zpátky k nenáviděnému oknu, abyste spatřili maníka sjíždějícího zámecké schody, jež můžete spatřiti, podíváte-li se z mého okna, na kole.
Tímto sáhodlouhým odstavcem jsem chtěla říci, že jsme dělali nová okna, předělávali můj pokoj a já neměla vůbec na nic čas. Avšak to se změní. Jen co skončí školní rok, pochopitelně.
áno, tiež sedím stále pri okne, no napriek tomu si pripadám takmer neviditeľná...
OdpovědětVymazat