Ukradla jsem skupince svejch kámošů jeden kouzelnej nápad. Kluci si vytvořili skupinu, ve které si každý den sdílí jednu písničku (A song a day keeps the sadness away) a mně to přišlo tak kouzelný a něžný, že jsem to okamžitě bezostyšně okopírovala a vytvořila ji pro svoje holky. Musím teda ještě mimoděk zmínit to, jak mě vždycky dokáže překvapit, že jsou kluci schopni ve svý hlavě vytvořit tak něžný nápad. I když to už bych se skoro měla bát napsat, páč je to škatulkuje do zastaralé genderové role.
Nicméně.
Terka do naší skupiny dnes hodila song od Eltona Johna a mě to okamžitě přeneslo do loňského června, kdy se táta po roce vrátil. Cítím to příjemné červnové teplo, vůni dřeva naší chaty a místnost přímo křičící snad všema Eltonovýma písničkama. A my jsme samozřejmě křičeli s nima, protože jsme byli strašně šťastní, že si můžeme svobodně pustit cokoli chceme, že si můžeme dělat cokoli chceme a že je tohle snad konečně začátek zase dobrýho období.
Pár týdnů na to jsem se rozešla s L., tátovi trvalo o pár týdnů dýl, než si našel ten správnej džob, a my se pak potkávali na pivkách v rozpáleném Brně. Ježišmarijá, ta svoboda a otevřené možnosti úplně pro všechno na mě z těchhle vzpomínek úplně stříkají.
To je jen takový malý připomenutí pro mě samotnou, že se mám chytat každý pitomosti, co mi přijde hezká, protože skrze ni si můžu pořád připomínat, že vždycky je nějaká cesta ven.
Jo jo, viva kýčovité závěry.
Žijte blaze.
Žádné komentáře:
Okomentovat