Chci velkou hromadu písku, abych do ní mohla strčit hlavu a už ji nikdy nevyndat!
Proč lpím na starých a zavedených věcech? Proč mě teď všichni mí přátelé začali tak nevýslovně srát? A proč hlavně "Slečna Y"? Měla to být moje spřízněná duše stejného pohlaví, teď mi ale přijde, že náš vztah je jen velká hnusná tmavá díra, která se plní věcma, který mi neříká. Když už jste hodně dobří přátelé, zdá se mi, že je důležité, prostě si hodně věcí říkat. Teď se něčemu zasměje, a když se jí zeptám, čemu se to zasmála, odpoví, že si jen na něco vzpomněla a předvede ten svůj zasněný pohled do dáli, při kterým byste jí nejradši vlepili facku. A nevysvětli to. Vždyť je jasný, že by mi to klidně řekla! Jen chce..bože já nevím, co ona vlastně chce! A už mě to ani nebaví zjišťovat. Proč se prostě nedokážeme bavit tak uvolněně a otevřeně jak dřív, co se sakra tak změnilo?
Nesnáším tohle období. Všichni se tak rychle mění a všichni míří naprosto odlišným směrem než já. Asi bych si měla najít nový přátele. Prostě odchytit někoho na ulici a zeptat se ho, jestli taky tak zbožňuje čokoládu a houpací křesla. A pokud ano, tak jestli nechce být můj nový nejlepší kamarád. Ano, je to trochu zvrhlé. Ale tak nějak, bez čokolády a křesla, mě oslovila jakási dívčina na chatu a mě to nesmírně vyděsilo a okamžitě jsem se odhlásila. Ale proč by to sakra nemohlo být takhle snadný? Proč tahle upřímnsot všechny tak děsí?
Och ano, radši bych měla jít na tajnou schůzku se svým zadaným milým a trochu se vybít. Odreagovat se. A pak se zžírat výčitkama svědomí.
A do toho neustálé učení se věcí, který mě nebaví.
Prostě klasická duševní zašmodrchanost tohodle období.
Jen se tak nějak obávám, že tohle období bude tentokrát o něco delší...
Proč lpím na starých a zavedených věcech? Proč mě teď všichni mí přátelé začali tak nevýslovně srát? A proč hlavně "Slečna Y"? Měla to být moje spřízněná duše stejného pohlaví, teď mi ale přijde, že náš vztah je jen velká hnusná tmavá díra, která se plní věcma, který mi neříká. Když už jste hodně dobří přátelé, zdá se mi, že je důležité, prostě si hodně věcí říkat. Teď se něčemu zasměje, a když se jí zeptám, čemu se to zasmála, odpoví, že si jen na něco vzpomněla a předvede ten svůj zasněný pohled do dáli, při kterým byste jí nejradši vlepili facku. A nevysvětli to. Vždyť je jasný, že by mi to klidně řekla! Jen chce..bože já nevím, co ona vlastně chce! A už mě to ani nebaví zjišťovat. Proč se prostě nedokážeme bavit tak uvolněně a otevřeně jak dřív, co se sakra tak změnilo?
Nesnáším tohle období. Všichni se tak rychle mění a všichni míří naprosto odlišným směrem než já. Asi bych si měla najít nový přátele. Prostě odchytit někoho na ulici a zeptat se ho, jestli taky tak zbožňuje čokoládu a houpací křesla. A pokud ano, tak jestli nechce být můj nový nejlepší kamarád. Ano, je to trochu zvrhlé. Ale tak nějak, bez čokolády a křesla, mě oslovila jakási dívčina na chatu a mě to nesmírně vyděsilo a okamžitě jsem se odhlásila. Ale proč by to sakra nemohlo být takhle snadný? Proč tahle upřímnsot všechny tak děsí?
Och ano, radši bych měla jít na tajnou schůzku se svým zadaným milým a trochu se vybít. Odreagovat se. A pak se zžírat výčitkama svědomí.
A do toho neustálé učení se věcí, který mě nebaví.
Prostě klasická duševní zašmodrchanost tohodle období.
Jen se tak nějak obávám, že tohle období bude tentokrát o něco delší...
Hezká písnička...upřímnost, té se lidi bojí nejvíc, to je pravda...najít si ,,nové" přátele je pro zatím jediné opravdu velké tajemství života, vím jak si někoho najít, jak si vydělat prachy, zlepšit náladu, zhubnout, koupit auto, ale jak si najít nové kámoše, na to já zatím recept neznám... je fakt že pár mých přátel mohu považovat za ,,nové" ale je tak obrovská náhoda... že já za to přátelství ani nemohu...
OdpovědětVymazatSnad si najdeš svou zpřízněnou duši ;)
Tohle já taky nechápu. A naprosto to neumím. Takže....snad se někdy potkáme a já se tvé upřímnosti neleknu. Já totiž kamarádim leda tak sama se sebou a smou králicí. Ale což, ona je fajn.
OdpovědětVymazatTaky tohle nechápu. Občas bych taky ráda prostě někoho na ulici jen tak oslovila a bůhví, třeba by z nás nakonec nejlepší kámoši byli. Jenže. Když tohle uděláš, budou tě mít za blázna. Všechno je to na hovno.
OdpovědětVymazatAle jo, spřízněnou duši bych taky už konečně ráda našla. Ale nic takového v mém případě neexistuje. :)
Nikoho nehledej a neboj se být nalezena :) To je má hlavní, ověřená rada.
OdpovědětVymazatTohle je vážně šílené období. Jsem na tom skoro stejně jako ty, nejradši bych se někam zavřela a počkala jestli to přejde. Když by to nepřešlo, tak bych počkala až umřu.
OdpovědětVymazatMám pocit, že se všichni změnili, ale možná sem se jenom změnila já, a proto mi to tak připadá. Nevím, ale rozhodně s tebou soucítím. :)