Máme tu březen. Tento měsíc začal docela slibně. Máma mé kamarádky kvůli mé kamarádce vypila tři fernety a tři štamprlata jakéhosi sladkého alkoholu na začínajícího na "b", aby mohla získat propisku s nápisem Fernet Stock Citrus a zelenou kachničku. Já jsem potom obdržela zcela zadarmo "lipstick" také s nápisem fernet Stock Citrus. Má mít chuť ferneta, ale nemá chuť žádnou a vyznačuje se aromatem, které obvykle vydává lepidlo.
Doufala jsem, že už budu moct vytáhnout své, původně černé, ale přes zimu dohněda zbarvené konversky, ale tento zcela nevinný plán mi překazil sníh o jehož přítomnosti mě obeznámil můj na kost zmrzlý otec, vracející se z venčení našeho pesana. Ale ten zhoubný sníh má jednu výhodu - můžeme s kamarádkou chodit s deštníkem před sebou, srážejíc lidi jdoucí proti nám (nechceme přece, aby nám vločky, padající nejmíň stokilometrovou rychlostí proti nám, rozmazaly řasenky, no ne).
Od začátku tohoto slibného měsíce se pohupuju v rytmu písně od Dana Bárty "Nejen Ian." Uvádí mě do jakéhosi transu v němž si představuju, že jsem profesionální hráčka na příčnou flétnu. Vím, zcela pošetilé.
Nevím, myslím si, že tato cesta moc nefunguje, nebo tedy, u mě ne. Když si naplánuju třeba na celý den- jó, půjdu sk ámšokou nakupovat, budeme dělat blbosti, nebo třeba jít kreslit, nebo tak něco, tak stejně pořád myslím na něj, i když se dívám na televizi, i když dělám cokoliv jiného.
OdpovědětVymazatConversky jsem vytáhla jen jednou, den před tím, než sněžilo. Náhoda? Jinak, he, to s těma deštníkama mě pobavilo :D.
OdpovědětVymazatjá chodím s convers celý rok, tedy i v zimě...:)
OdpovědětVymazat