Večer. Okna skrytá za roletami vibrují pod poryvy větru, který vyvolal projíždějící kamion a já sedím na posteli s rukama obtočenýma kolem skrčených nohou a přemýšlím. Což obvykle není moc dobré.
Víte, často si říkám, že se musím stát někým, kdo bude známí, abych tu nežila jen tak pro nic za nic. Třeba slavnou hudebnicí. To je docela ušlechtilá práce, nemyslíte? Hrála bych jazz a lidé by chodili do jazzových klubů jen proto, aby mě slyšeli. Byla bych skvělá a do historie bych se zapsala jako jedna z mála žen, která hrála jazz. Byla bych jazzwoman. Byla bych někdo. Mohla bych se vozit na obřích želvách a chovat v náručí bílé tygry.
A tak si říkám.. co ti ostatní lidé? Jsou tu jen proto, aby byli fanoušky slavných osobností? S jednou slavnou osobností se narodí sto dalších lidí předurčených k tomu, aby byli její fanoušci? Třeba to tak je. Třeba se proti nám všichni spikli. Třeba jsem paranoidní. Ale bylo by to docela fascinující.
Pěkné zamyšlení. Pěkný blog.
OdpovědětVymazathmm... nemyslím si... myslím že život má zmysel aj pre tých čo nie sú známi... a bolo by to fakt pekné, jazz ma úplne fascinuje... možno by som bola tvojím fanúšikom :D ale aj keby ti to náhodou nevyšlo... nič sa nedeje :)
OdpovědětVymazatno vieš, všetko je to o komentovaní na cudzích blogoch a pravidelnom písaní... inak si to neviem vsvetliť :D
Každý nemůže být slavný, tak mi nezbývá než snít o tom, že napíšu superhypermaga dobrou knihu a obdivovat ty, které ty knihy doopravdy napsali :)
OdpovědětVymazatJoo, jazz ♥