13. srpna 2011

Tak jo, nesmírně se těším

Tak jo, většinu blahodárného volna už mám za sebou... Ale jak se při mém štěstí dalo čekat, nebylo zas tak blahodárné jak jsem doufala... Nebudu se tady zdržovat dlouhým výčtem toho, co všechno se od té doby, co jsem sem nepsala, odehrálo, jen poznamenám, že není radno se zamilovat do zadané osoby, není radno být s nemilovanou osobou a není radno nevidět se skoro celé prázdniny s lidmi přibližně stejného věku. A je vskutku nepříjemné mít rozpolcené svědomí a srdce - bla bla...

Nesmírně se těším na listování v nových učebnicích, ještě než si uvědomím, že mě zaměstnají na dalších deset měsíců. Nesmírně se těším na ty staré vůně, které mě budou provázet po chodbách a na ulicích, na ten neustálý šramot a shon a nekonečné nestíhání, které je naprosto nesmyslné. Nesmírně se těším až začnu hrát na saxofon. Nesmírně se těším, že budu jako jedna z mála jako politá hnědou barvou. Jak já miluju tohle porušování slohových pravidel tím, že začínám věty se stejnými slovy - nesmírně se těším na češtinu, i když po čtyřech letech s jinou profesorkou...
Tak jo, jdu se zbavit toho nepříjemného pocitu, že jsem se píchla. Odlétám - mějte se!

Žádné komentáře:

Okomentovat