Ale nechoval se tak, jak jsem si myslela, že by se chovat měl. Nečetla jsem však ani jednu knihu o Sherlocku Holmesovi, nemohu tedy vědět přesně, jestli je má představa o seriózním a inteligentním gentlemanovi správná. Popravdě řečeno, v tomto filmu ho vykreslili jako poněkud narušeného člověka, který se zavírá do tmavých místností a dělá si ze psa doktora Watsonova pokusného králíka. Což bylo mimochodem docela vtipné.
Dále musím poznamenat, že pozadí "starého Londýna" vypadalo uměle. Staré dobré rekvizity..
Bylo zajímavé sledovat Sherlockovi myšlenkové pochody - někdy nám je řekl dopředu, jindy jsme je sledovali a někdy si je nechal pro sebe a vysvětlil je až později. To vše bylo zahaleno tajemnem, které jsem tak nějak prostě nemohla brát vážně.
Hlavní je ale to, že jsem mohla slintat nad krásou a hereckým projevem Jude Lawa (jak se skloňuje to jeho křesní jméno?)! A také nad hudbou, která byla povedená.
Abych to zkrátila, byl to takový ten pohodový film u kterého nemusíte přemýšlet, něco jako... něco jako Stmívání (nemohla jsem přijít na žádný jiný film).
Takže nic famózního, ale za tu námahu ujít několik metrů do kina to stálo.
Mám podobný názor,taky sem to viděl a můj závěr : ,,Nic moc" nebo jako film je to dobrej,promyšlenej a člověka uchlácholí,ale vnitřně mě to neuspokojilo v93 jak to myslim?>D
OdpovědětVymazatVčera jsem také byla kinovat. A je to dobře, protože pocity z toho mám tak veliké a velikánské, že kdykoli se zamýšlím o napsání o nich a zdokumentování jich, ucítím je *ukazuje na hrudník* tady uvnitř, načež se zhrotím do křesla a motá se mi hlava pod náporem proudu zamotanejch myšlenek. Ale je to fajn.
OdpovědětVymazatPřemýšlím, jestli narušit svou představu Sherloka jako muže s dýmkou anebo do toho kina nejít. I když to popichování bych chtěla vidět. Ale zase na akčňárny nejsem.
OdpovědětVymazat