Imaginárium dr. Parnasse

Včera jsem zhlédla tento všemi opěvovaný film. Při opuštění kinosálu jsem si odnesla dva zásadní pocity. Ten první spočíval v docela nepříjemném bolení krku (sedla jsem si totiž do první řady před plátno, netušíc, že to bude tak blízko (můj mozek prostě pří rychlém rozhodování pracuje příliš zbrkle a tak jsem "prodavačce" rychle odvětila na její dotaz slovy "do první řady,"což se mi zle vymstilo)) a ten druhý v naprostém rozjaření mých smyslů. Byl to naprosto famózní film. Opomeňme to, že to byl poslední film skvělého herce Heatha Ledgera a polemujme nad rozsahem inteligence režiséra Terri Gilliama.

Díky jeho zpracování, se nedá jen tak říct, o čem ten film vlastně byl. Četla jsem pár kritik rádoby inteligentních lidí (je jasné, že to byli ti, co sedí celý den za monitorem, na očích několik centimetrů tlusté brýle a mysl naplněnou tím, že spolkli všechnu moudrost světa) a všichni tvrdili, že v polovině filmu víceméně usínali a že film v polovině ztrácel smysl a tak dál a tak dál. Však my, inteligentní lidé, co jsme moudrost světa fakt spolkli (MUHAHA) víme, že filmy Gilliama smysl nemají, nebo lépe řečeno mají, ale poněkud složitější, a  ti, co sledují Taxi, taxi a podobné filmy, se  prostě nemůžou "svést na vlně."

Nesmím zapomenout na skvělé výkony herců. Ehm, jo, byly vážně skvělé. Režisér se dokázal dobře vypořádat s náhlou smrtí jedné z hlavních postav. Všimli jste si, že Johnny Depp pronesl na jeho památku pár slov?

Nad tímto filmem bych mohla rozprávět hodiny (a nebo taky ne, nedostává se mi totiž slov), ale jsem ještě ubohý student a mou povinností je učit se na nadcházející písemku z německého jazyka. Jo, tohle zakončení se do tohodle článku prostě hodilo. 

Tak tedy naschle, a pokud jste ještě film, o němž tady už několik minut básním neviděli, vřele doporučuju.